Náměstí TGM v Táboře

Tábor
studie 2012

3. místo v soutěži o návrh

investor: město Tábor
autoři: Ivan Hořejší, Jan Hořejší, Vít Podráský
spolupráce: Jan Gašpárek, Jakub Kopecký, Petr Vacek

Přeměna zahrad tvořících původně předprostor akademie v náměstí nebyla nikdy dokončena. Po četných zásazích zůstaly fragmenty z různých období – některé původní dřeviny, poválečná socha rudoarmějce a rozsáhlé asfaltové plochy. Posledním „zásahem“ pak bylo přejmenování v roce 1989, nedávné úpravy třídy 9. května se vlastní plochy náměstí víceméně nedotkly. Prostor tak zůstal nedořešen a získal svou současnou nesourodost a nepřívětivost.

Problém spatřujeme především v absenci jasného a jednotného charakteru náměstí, které by se mělo stát dalším svébytným prvkem v mozaice veřejných prostranství Tábora. Jeho úlohu v organismu města vnímáme na pomezí „kamenného“ Žižkova a „parkového“ Husova náměstí.

Vkládáme vyvýšenou platformu vymezenou současnými profily ulic, která určuje vlastní plochu náměstí a prostorově jej organizuje. Zdvihnutím zároveň vytváříme důstojné entrée bílé budově zemědělské školy umocněné kontrastní tmavě šedou barvou platformy. Vzniklá hrana oživuje prostor náměstí a sama o sobě vybízí k různým aktivitám – mohu na ni sedět, po hraně chodí děti a drží se za ruku s rodiči, co jdou níže po chodníku, v rohu náměstí o kousek dál na ní jezdí kluci na skatu, z hrany jde seskočit atd. Na několika místech je hrana platformy přerušena rampami a schodišti tak, aby bylo náměstí prostupné všemi směry a byl umožněn vjezd na jeho plochu.

Umístění jednotlivých kompozičních prvků na platformě vychází z předchozího pročištění prostoru. Odstraňujeme nesourodou směsici dřevin, ponecháváme pouze lípu uprostřed východní poloviny náměstí, která má díky svému umístění a aktuální velikosti potenciál stát se v budoucnu výrazným solitérem. Ve své historicky dané poloze zůstává také socha rudoarmějce, jen sesazením z piedestalu získává lidštější měřítko. Platforma kolem sochy je vyříznutá na úroveň stávajícího terénu.

Tuto dvojici prvků doplňujeme jednak fontánou umístěnou v centrální části náměstí podél hlavní osy budovy školy tak, aby střed prostoru zůstal volný a umožňoval pořádání akcí, jednak květinovým záhonem před budovou školy, který definuje společně s velkorysým terénním schodištěm v severozápadní části náměstí polohu cyklostezky vedoucí podél školy.

Plochu náměstí dále rytmizují prolínající se travnaté pásy, které odkazují na původní zahrady. Zatímco východní část vyplňuje solitérní lípa, která své plné velikosti dosáhne v řádu desítek let, v západní části kolem sochy ji doplňujeme, a tím tak podtrhujeme záměrnou asymetrickou kompozici určenou již umístěním fontány, baldachýnem stromů s menší korunou. Volíme sakury pro svou specifickou barevnost, která je ve vhodném kontrastu k ploše náměstí, koruně lípy i dominantní bílé budově školy. Proměnlivost stromů během roku podporujeme nočním osvětlením jejich korun. Obdobným způsobem jako osazení stromy je řešeno rozmístění laviček.

Náměstí nakonec popisujeme jako pomyslný „list papíru“ citáty Tomáše Garrigue Masaryka, čímž stvrzujeme jeho pojmenování. V noci podsvícené citáty září do tmy. Umístění poselství na platformě zdvižené nad základnu, na které stojí socha rudoarmějce, považujeme za symbolické.